Pryč z krysího závodu

Většina lidí v životě běhá takzvaný krysí závod - do práce, aby vydělali peníze, zaplatí účty, něco utratí za zábavu, ti šťastnější i za cestování a nějaké příjemné věci a pak zase hrrr do práce, protože je potřeba vydělat další peníze. A čím víc vydělávají, tím víc pak většinou utrácejí a z tohohle kolečka se nikdy nedostanou. Něco si dávají stranou na důchod, ale to jim užírá inflace.

A pak se některým stávají takové věci, jako jednomu mému kamarádovi, že usnou při parkování v garáži. Ten to měl ještě dobrý, odnesl to jen nárazník a sloup v garáži, ale někteří usnou i na dálnici, nebo je už v relativně mladém věku skolí třeba infarkt nebo mrtvice. Někteří to doklepou až do důchodu, ale dá se žít i jinak.

Můj mentor začal podnikat ještě na vysoké škole a než ji dokončil, vydělával asi desetinásobek průměrné mzdy, takže si dělá legraci, že šel ze školy rovnou do důchodu, protože nikdy nenastoupil nikam do práce.

A nežije ten vystresovaný život majitele malé firmy, je v klidu a pohodě, cestuje si po světě, má čas věnovat se svým blízkým a pomáhá k takovému životu každému, kdo o to má zájem a je ochotný pro to něco dělat. Když to dokázal mladý student, tak proč ne zkušený obchodník?